Třetí zuby

Obrázek uživatele Medvěd

V životě člověk prochází různými obdobími. Ve stádiu, kdy stav chrupu dovolí zajišťovat příjem potravy již jen ve velmi omezeném sortimentu a v množství zajišťujícím stěží úroveň záchovné dávky, člověk dospívá k zásadnímu řešení.

Po extrakci několika posledních unavených solitérů v dásni našeho zájmu strčí zubař do dutiny ústní obrovitý chuchvalec kašovité hmoty pro pořízení otisku. Hmota po stisku přilne k patru a její rozpínání se zastaví přesně v místě, kam strkáme ukazovák, potřebujeme-li vyvolat zvracení. Tuhnutí trvá nekonečně dlouho a člověk absolvuje vysilující souboj s instinktivním dávícím reflexem. Otisk slouží pro výrobu provizorní zubní protézy, která pomůže překlenout období hojení dásně.

Po „kašičkovém“ období (asi týden) konečně přichází den, kdy je provizorium hotové a tu jsme zaskočeni nepřebernou řadou nepředvídaných okolností. Nastává doba učení. V prvé řadě je třeba se znovu učit zvládat dávící reflex, který cizí objekt v ústech permanentně provokuje a to se řeší cucáním bonbónů. Dále nás silně atakuje pocit, že v dutině ústní máme dlažební kostku, která se nesmí vyplivnout. Člověk s hrůzou zjišťuje, že s protézou nelze jíst, mluvit bez šišlání, foukat horkou polévku, pískat si, ba ani profesionálně plivat. Voda, kterou potřebujeme vyplivnout po kloktání, nestříká s úst elegantním obloučkem, ale teče po bradě na košili. Veškerá jídla chutnají jinak, protože chuťové pohárky a receptory celého patra máte neprodyšně zakryté umělou hmotou. Některá jídla se na materiál protézy velmi pevně přilepí a tak po každém konzumu je třeba zuby vyjmout a pečlivě vyčistit. Časem si detailně zmapujeme nové poměry v ústech a zafixujeme pro zpracovávání potravy speciální ustálené postupy. Např.: krajíc chleba nelze ukousnout trojkou vpravo nahoře, protože protéza se bolestivě vzpříčí v ústech apod. Zuby se na noc dávají dezinfikovat, takže do své výbavy přidáme vhodnou nádobku a pořídíme zásobu dezinfekce. Také je třeba vyřešit některé speciální případy, například přechovávání protézy při spaní „pod širákem“, předpokládáme-li teploty pod nulou. Stresující je každý pohled do zrcadla, protože protéza zásadně změní náš vzhled.

Po určité době, kdy už si člověk začíná trošku zvykat a permanentní trénink výše popsaných dovedností již vykazuje jisté výsledky, splaskne otok dásně a tato dosti zásadně mění svůj tvar. Protéza se začíná viklat, ve vzniklých mezerách se hromadí zbytky jídla a do našeho života vstupuje fixační krém, jehož zbytky večer po vyndání chrupu nelze žádnými prostředky a žádnou technologií z patra odstranit. Mít v ústech rozviklanou protézu po celý boží den je nesnesitelné a tak pokud není nikdo v dohledu, na chvilku si ulevíme. Po vyndání zubů se náš obličej změní přibližně do podoby mloka či ropuchy, rty se bez zubů dotýkají mnohem větší plochou, než byly celý život zvyklé, a reagují velmi podrážděně. Proto je nezbytné mít po ruce jelení lůj. Také neustále řešíme dilema, kam zuby na tu chvíli vlastně odložit (třeba v autě) a jak na ně posléze nezapomenout.

Usínání a noci jsou černou můrou. Absencí zubů se nějak změní proudění vzduchu v ústech a sliznice vysychá, podrážděné rty pálí, slinné žlázy se neustále snaží doplňovat vlhkost a proto je nutno často polykat. Při polykání (s bradou až u nosu) se rty zase silně dotýkají velikou plochou a pálí jako oheň. Ráno je pak nutno dutinu ústní před uvedením do provozu zavlažit, což připomíná proces namáčení sušených hříbků, nebo příchod období dešťů v Serengeti. Očekávané zprovoznění již trvalé protézy snad přinese nějaká zlepšení, ale po dosavadních zkušenostech jsem ve střehu.

Pro vstup do „třetího věku“ je pořízení zubní protézy symbolické a vyrovnat se s tím, může být velmi náročné. Další etapou by mohla být endoprotéza, nebo kardiostimulátor.

MM