Poutnická hůl

Obrázek uživatele Medvěd

Když na mě jednou v lese znenadání vystartoval velký černý pes, uvědomil jsem si, že se toulám po kopcích a roklích vlastně úplně bezbranný. Po zvážení všech možností jsem zavrhl pořízení těžkého a jednoúčelového samopalu a rozhodl se pořídit si víceúčelovou sukovici. Z klasických druhů dřeva používaných k tomuto účelu mě nejvíce zaujal habr. Po odkornění asi čtyři centimetry  tlusté větve a vyhlazení jejího povrchu, nádherně vyniklo množství uzlovitých hrbolů, které vzbuzují úctu potencionálních útočníků. Bohužel jsem řezal za plné mízy a tak postupným sesycháním vznikají na jejím povrchu vlasové trhlinky, které se budou dále ještě zvětšovat.Na hůl jsem si velmi rychle zvykl a stále objevuji nové a nové způsoby jejího využití. Žádné divé zvíře  ani nesympatického člověka jsem zatím o jejich kvalitách přesvědčovat nemusel, ale šplhání do příkrých svahů a následných sestupů dolů bez ní už nechci podnikat, pomáhá přeskakovat louže a potůčky, proseká cestu kopřivami, srážím s ní pichlavé suché smrkové větvičky v mladých hustých smrčinách, ohmatávám podezřelý terén před sebou a na uzoučkých římsách s její pomocí mnohem jistěji udržuji rovnováhu. Při chůzi po pěšince mezi okrajem lesa a elektrickým ohradníkem spolehlivě udržuje od vodiče bezpečnou vzdálenost. Hodí se také k provizorní stavbě přístřešku z celty a v noci uložena po boku dává pocit bezpečí. Ještě si možná na horní konec vymyslím háček, jehož pomocí se budu přitahovat za kořeny, větve a kmínky, při šplhání strmými a úzkými průrvami mezi skalami. Docela příjemné je též za chůze položit hůl příčně na ramena a zaujetím postoje ukřižovaného protáhnout (báglem unavenou) páteř. Na základě získaných zkušeností si budu pořizovat hůl novou. Musí se řezat v zimě a půl roku sušit pod širým nebem. Viděl jsem hole nádherně ozdobené. Nekrásnější byla v podobě kobry s propracovanými břišními proužky a hlavou v útočném postavení. Krásné větve vyrůstají z pařezů dospělých habrů, ze kterých vyráží celý svazek letorostů, ženoucích se za světlem a živených obrovským kořenovým systémem původního stromu. Vyhlazená, vyřezávaná hůl napuštěná fermeží, nebo olivovým olejem a následně ošetřena a vyleštěna včelím voskem se může stát nejen uměleckým dílem, ale hlavně významně prodloužit dobu našeho toulání po lesních cestách-necestách až do plně dospělého věku bez toho, že by vypadala jako hůl stařecká.  Chci tímto jen připomenout, že každý máme svůj čas, kdy už je třeba myslet na seříznutí vhodného habru a zapěstování výhonu na vlastní tuláckou hůl. MM